Karavanem přes Balkán

Znovu a znovu objevovaný, lehce tajemný, více divoký s obrovským srdcem a duší. Hledáme tam klid, dobré jídlo, vřelé lidi, skvělé víno, tisíce chutí rakije, moře, hory, údolí, čisté řeky či nedotčené lesy. To vše najdeme, zasazené do kontrastu panelových sídlišť, nevábných čtvrtí, stovky měst a vesnic stále nesoucích stopy po střelbě a bombardování, místa která stále nejsou odminovaná, místa, kam nechodí ani místní. Tohle není článek co prodává Balkán. Je to moje subjektivní zkušenost.

Kde začíná Balkán?

Někdy není lehké vyčlenit přesné rozdělení. Díky ještě nedávné historii se občas přidává na Balkán Maďarsko či Slovinsko, někdy se to láme až u Záhřebu v Chorvatsku. Pro mě jednoznačně Balkán začíná na úrovni Bělehradu. Nejen geograficky, ale hlavně v lidech. Je i naprosto citelný rozdíl mezi zeměmi, které patří do EU a které zůstaly svobodné. Moje trasa pro tentokrát povede Srbskem, Chorvatskem, Bosnou a Hercegovinou, Černou horou, Albánií, Severní Makedonií, Bulharskem a Řeckem. K Balkánu jednoznačně patří ještě Rumunsko, Bulharsko a Moldávie, na ně se ale zaměřím v dalších článcích.

Srbsko

Když jsem poprvé přejela hranice Maďarska do Srbska, byla jsem překvapená. Kde je to Srbsko jak ho znám z fotek? Sever Srbska je prostě placka. Lány a lány polí, jen v dohlednu oddělené remízky. Hraniční přejezd Horgoš v hlavní sezóně moc nedoporučuji, je nejfrekventovanější a můžete stát dlouhé hodiny. Mými cíli byl Lepenski Vir a jih Srbska - město Pirot. S přespáním na divoko nebyl nikde vůbec problém. Pokud sem byla dále od vesnice (sela) někde v lese či za remízkem, nikoho ani nenapadlo mě rušit. Tak jako všude si dejte pozor aby jste nestáli někomu na pozemku. Srbsko žije, je zde spousta kafan/hospůdek a letních míst s posezením u vody a řeky a osobně jsem se vždy ráda domluvila například s majitelem kafany, že budu parkovat i přes noc a dojdu na kafe a jídlo, než abych byla na planině. Spaní na divoko na planinách je možné, ale bez ohně, Pořád platí sebereflexe.. dejte si pozor abyste nebyli na území národního parku a ćevapi si na ohni uděláte až v kempu. Srbsko mimo hlavní silnice není pro vratké obytky. Často se setkáte s kamennými či polními cestami mezi vesnicemi, jindy vidíte historický vhled do vrstev asfaltu až k cestám císaře pána.

Rozdíly mezi chudými a bohatými Srby je vidět velice. Na jedné straně je jsou veliké domy a luxusní auta a do toho projíždím vesnicí, kde není ani přivedená elektrika. Na fotografiích je velkolepá stavba muzea Lepenski Vir. Pro mě překvapení, kdy jsem široko daleko viděla jen kuče (domy) ze dřeva a buchanice (něco jako vepřovice).

Občas se při cestě inspiruju na google mapách, kde jsou vyznačené body v okolí i s fotografiemi a popisem.. našla jsem tedy krásný pravoslavný chrám přímo u hotelu. Z návštěvy tohoto místa byl urbex. Moderní hotel s obrovským pozemkem, fontánou, zahradou a vlastním chrámem byl totálně zarostlý vším možným po několik let. Udělala jsem si tedy pár zajímavých fotek a na nejbližší benzínce mi to nedalo. Zeptala jsem se místního proč je takové místo zpustlé. Odpověď "mafia". Toto slovo jsem slšela od místních poprvé a rozhodně ne naposledy.