AP: Arabské režisérky bourají stereotypy a vnášejí do filmu unikátní perspektivu

Rijád 29. prosince - Režisérky z arabského světa v posledních letech výrazně přispívají k utváření obrazu arabské kinematografie. Ve svých filmech otevírají dosud nevyřčené příběhy a postupně si tak vydobývají prostor ve filmovém průmyslu regionu, který ženám jen zřídka poskytuje příležitosti k plnohodnotnému tvůrčímu rozvoji. Napsala o tom agentura AP.

Čtyři vlivné režisérky se letos zúčastnily Mezinárodního filmového festivalu Rudého moře (RSIFF) v Džiddě v Saúdské Arábii a přispěly tak k tematické rozmanitosti arabské kinematografie.

Festival přivítal celkem 38 režisérů a režisérek a představuje tak jednu z rozsáhlých investic Saúdské Arábie, která v rámci svých ekonomických a sociálních reforem finančně podporuje nejen film, ale také herní průmysl a sport. Řada lidskoprávních organizací však tyto kroky kritizuje a upozorňuje, že často slouží k odvedení pozornosti od porušování lidských práv touto velmocí Perského zálivu, zejména od vysokého počtu vykonaných trestů smrti a přetrvávajících omezení svobody projevu v zemi.

Palestinsko-americká filmová tvůrkyně Cherien Dabisová na festivalu představila svůj premiérový snímek Vše, co z tebe zbylo, který vypráví multigenerační příběh sledující osudy jedné rodiny. Film začíná rokem 1948, kdy došlo k takzvané nakbě (arabsky "katastrofa"), jež znamenala hromadné vyhnání Palestinců v souvislosti s arabsko-izraelskou válkou a vznikem státu Izrael, a sleduje osudy této generace až do roku 2022. Snímek se zabývá tématy palestinského vysídlení a osobních ztrát. "Film dává divákům do souvislostí, jak jsme se dostali do současné situace, a ukazuje, kolik toho Palestinci museli během desetiletí vytrpět," vysvětluje Dabisová.

Dabisová, která se narodila a vyrůstala ve Spojených státech v rodině palestinsko-jordánských rodičů, uvedla, že její vášeň a motivace stát se filmařkou pramení z nedostatku autentického zastoupení Arabů a Palestinců v západních médiích.

Podle Dabisové jí život v USA nabídl lepší kariérní příležitosti v kinematografii než arabský svět, zároveň však rasismus, jemuž její rodina čelila, posílil její touhu bojovat proti nebezpečným stereotypům. "Moje zkušenost v diaspoře mě přiměla stát se skutečnou vypravěčkou," uvedla.

Aby ji lidé brali vážně, snažila se přijmout autoritativnější a maskulinnější tón, jímž chtěla vyvrátit předsudky vůči režisérkám. "Panuje představa, že filmařky jsou příliš emocionální nebo nejsou schopné vést natáčecí štáb. Mnohé z nás měly pocit, že tyto nespravedlivé stereotypy musíme překonat," řekla Dabisová.

Saúdská filmařka Šahad Amínová se stala jednou z nejvýraznějších osobností letošního festivalu. Její nejnovější film Hidžra získal cenu poroty, což představuje další milník v její kariéře.

Hidžra vypráví příběh tří žen, babičky a jejích dvou vnuček, které cestují ze saúdskoarabského Táifu do Mekky, kde se chystají vykonat muslimskou pouť. Ve chvíli, kdy jedna z vnuček náhle zmizí v poušti, film sleduje její pátrání po celé jižní Saúdské Arábii.

Amínová svou vášeň pro film přisuzuje dětství, kdy ji inspirovala historická televizní dramata, která kdysi dominovala arabským obrazovkám. "Cítila jsem, že jako Arabové musíme sami vyjádřit svůj názor a nenechat za nás mluvit někoho jiného," poznamenala. Dále uvedla, že filmová tvorba zůstává pro arabské ženy nejistou cestou, která vyžaduje neustálou vytrvalost bez záruky úspěchu. "Každý film je nový začátek," řekla Amínová.

Amíra Diabová se k filmové tvorbě dostala netradiční cestou. Bývalá finanční investiční specialistka z Manhattanu se začala zajímat o filmovou kariéru poté, co zhlédla snímek Omar, nominovaný na Oscara. Palestinský režisér tohoto filmu, Hany Abú Assad, se později stal jejím manželem. Právě tento film a jejich vztah ji postupně vtáhly do světa kinematografie.

Jedním z jejích průlomových počinů byla seriálová antologie dostupná na Netflixu Láska, život a všechno mezi tím. Seriál hluboce oslovil diváky, protože zachytil emocionální dualitu života na palestinských územích. "Takový je život v Palestině: radost se střídá se smutkem a pak zase s radostí. Ale vždycky tu zůstává malá jiskra naděje," řekla. Dodala, že ženy přirozeně vnímají svět jinak, a proto jsou jejich hlasy o to víc důležité.

Zajn Duraíová na letošním festivalu uvedla svůj první celovečerní film Sink o matce, která se potýká s duševně nemocným synem, což je téma v arabské kinematografii často opomíjené.

Duraíová je známá tím, že se zabývá hluboce osobními a sociálními tématy, zejména duševním zdravím a ženskými osudy. "Ráda pracuji s psychologií dramatu a chci vyprávět příběhy o ženách, ale také bořit stereotypy," říká. Podle ní arabská kinematografie ještě není připravena na genderovou inkluzi.

ČTK/AP/WT.24